na Blog.cz

Názov najnovšieho albumu skupine INEKAFE. A presne vo štvrtok som bola v Banskej Bystrici v ževraj najväčšom a najlepšom klube na Slovensku - Ministry, na ich koncerte. Prišli sme samozrejme neskoro, ale to nám nebránilo skončiť rovno pod pódiom a skákať, jačať, čo nám sily stačili :) Spotená som bola ako prasa, ale prešťastná som bola riadne.

Ešteže sme sa poznali s jedným z SBS a kamarátka dostala od Vratka podpis :) Po koncerte sme sa vybrali do podniku si sadnúť a tak sme prestriedali až 4 podniky :D Časť z nás išla skôr domov, kamarátka Peťa a dvaja chalani, zostali :) Tí sa vrátili pol hodinu po nás, lenže bez Peti. V poslednom podniku sa spoznala s jedným cigánom, ktorý pracuje ako barman v hoteli a po hodinovej známosti išla nevedno kam. Volali sme jej, písali sms, lebo bola v novom meste a ktohovie koľko toho vypila :D

Na druhý deň ráno sme zistili, že ona si ani mobil so sebou nebrala :D Iba sme sa celé raňajky smiali, že bude mať malé cigánča :) Asi o hodinu zazvonila na byte a bola plná energie. Opisovala, ako mala šampanské s jahodami, že je príšerne hladná a teší sa na parenicu, ktorú sme jej mimochodom zjedli :D Povedala nám, že sex bol s ním super a nepopísateľný. O hodinu mala totálny útlm a povedala, že má také okno, že si nič nepamňtá a hlavne sex :D

Barman jej zavolal a medzitým zistila, že má dieťa a v stredu sa rozvádza :D Krásne a pohodové ráno :)

Vybrali sme sa do mesta a hlavne sa pozrieť do športovej predajne. Tam som si behom 10 minút kúpila lyže s palicami za 150€. Bola som neskutočne šťastná :) Konečne som využila svoje právo na šťastie. Oficiálne ma Peťa označila za bohémku :)

Všetci moji kamaráti boli zvedaví, ako zareagujú moji rodičia. Večer, keď som prišla domov, iba mama bola doma so segrou. Segra vypleštené oči, mama zareagovala otázkou, na čo mi to bude, že sa vôbec nelyžujem, a hlavne nech to nehovorím otcovi, lebo by celú sobotu frflal a nedával mi. Ako som bola rozžiarená, tak klesal môj úsmev a bolo mi do plaču.

Právo na šťastie je právo, ktoré by si človek nemal nechať vziať. Treba oň bojovať. Ľudia nehcápu, čo vás urobí šťastným. Viete to iba vy a zostanú vám iba dve možnosti. Buď sa prispôsobíte tejto dobe, budete makať na kariére a mať nudný, zatrpknutý život, alebo budete žiť svoje sny, využívať svoje právo na šťastie. Budete mnohokrát plakať, budete nedocenení, ale budete šťastní :) Lebo len vy viete, čo vás urobí šťastnými. So slzami v očiach, na konci so silami, so slovami "Ja to dokážem, len sa pozerajte", ale DOKÁŽETE TO, pretože MÁTE PRÁVO NA ŠŤASTIE!!!

ja som druhá zľava :)

Název: Pokání

Originální název: Atonement

Autor: Ian McEwan

Překlad: Marie Válková

Nakladatelství: ODEON (v originále Jonathan Cape)

Ro vydání: 2003 (v originále 2001)

Klíčová slova: drama, meziválečné, romatické, psychologické

Počet stran: 325

Vydání: první

Reakce po dočtení: dost dobré

Věta nebo slovo vystihující knihu: Všichni mají svá tajemství!

Třináctiletá Briony Tallisová je obyčejná dívka. Žije v Anglii v roce 1935. Jejím velkým snem je, stát se spisovatelkou, ale musí překonat mnoho překážek.

V průběhu první části se seznámíme i s ostatními členy Tallisovy rodiny. Briony má také starší sestru Cecilii, která má poměr s Robbiem. Mladší sestřička je ovšem do Robbieho zamilované také, a tak s heslem "když ho nebudu mít já, tak ho nebude mít žádná" Robbieho obviní za napadení její sestřenice Loly, i když si není vůbec jistá, kdo násilník je.

V dalších kapitolách knihy postupně rozkrýváme osudy Briony, Cecilie i Robbieho. Dozvídáme se, že Robbie byl účastník druhé světové války a je zde popis jeho zážitků. Briony pracuje jako zdravotní sestra pro vojáky v londýnské nemocnici.

V poslední částí knihy se opět ocitáme v Londýně, jenomže Briony je nyní 77 let. Dozvídáme se zde i o jejím pokání, které učinila.

Musím přiznat, že začátek knihy mi připadal trochu moc zdlouhavý. Nějaké ty popisy anglického venkova, jejich domu a obyvatel by ještě celkem šly, ale popoisy pocitů, to bylo trochu horší. Každopádně jsem celkem dlouho čekala na nějakou tu "akci". Závěr knihy byl asi (co se děje týče) nejvíce bohatý. Je zde rozuzlení celého příběhu a je zajmavé číst, co vše jsou lidi schopni udělat i neudělat.

Celkově na mě kniha udělala celkem dojem, ale že by to bylo nějak extra se říci nedá.

Knize dávám 6 bodů z 10.

Zkrátka leden je fuč. Ani jsme se nenadáli a už už tady máme únor. Ale mrazy z Ruska se nás drží a asi jen tak nepustí. A co já? Mám tady už asi 14 dni rozdělanou recenzi na knihu Pokání a pořád se k ní nějak nemůžu dokopat a dopsat ji. Za leden jsem přečetla celkem 5 knih, což je na mě teda celkem dost, uvidíme, jaký bude únor.

V pondělí jsem dočetla knížku Hezké vstávání. Nedávno jsem viděla i film, tak jsem si řekla, že si půjčím knížku a srovnám to, protože film se mi celkem dost líbil (jasně amerických komedií jsou miliony, ale komu to vadí :D). No tak jsem se pustila do kniíhy a měla jsem ji přečtenou raz dva. No a výsledek? Největší problém asi je, že kniha je napsaná podle scénáře k filmu, takže to dopadlo tak, že kniha vlastně měla úplně stejný děj jako film, ale nebylo to zase tak hrozné. I recenzi můžete odčekávat, ale kdoví kdy.

Momentálně jsem začala číst prvotinu Stephena Kinga s názvem Carrie a musím říct, že je to celkem dobré. Určitě si v budoucnu přečtu i jeho další knihy, protože na ně všude slyším jen samou chválu, takže něco na tom asi bude, ne? Jsem momentálně asi v půlce knihy, ale z hlavní hrdinky jde opravdu strach a rozhodně bych ji ve třídě chtít teda nechtěla.

No a jinak jsem měla zase nápad, že bych mohla psát recenze knih u různých nakladatelství. No jenomže kde je publikovat? Ráda bych tady, ale s naší návštěvností to asi nebude moc žhavé, chtělo by to minimálně desetinásobnou a jako fakt nebudu chodit po blozích a reklamovat, nto moc není můj styl. Takže uvidíme, jak to dopadne. Určitě budu informovat, ale nevidím to moc žhavě, ach jo a to studuji čeština na VŠ. Tak snad to dopadne.